www.suninscotland.com

Blog nyní najdete na www.suninscotland.com!

Těžký život studentův

Uplně na začátek: je zavádějící si myslet, že studovat jinde než ve své domovské zemi je něčím zvláštní nebo výjimečné. Studium v zahraničí není v ničem odlišné než studium kdekoliv jinde. Je to stejně únavné, vyčerpávající, náročné, někdy nudné a ubíjející a zároveň stejně radostné, povzbudivé, plné zábavy a kamarádů a hezkých chvilek. Ano, někdy je to těžší. To hlavně v těch chvílích, kdy je člověk třeba nemocný a jediné, co by potřeboval je čajíček od maminky. Nebo v těch chvílích, kdy už prostě dojdou síly na všechno a to jediné, co bych ráda udělala, je sedla na autobus, dojela domů a byla s rodinou vyvalená u televize.

V současné chvíli mě ale čeká to, co čeká každého studenta kdekoliv jinde na světě. Psát eseje a učit se na zkoušky. Jednu takovou zkoušku už mám za sebou a to z Businessu a Managementu. Byla to tak šílená zkušenost, že jsem musela jít do nejbližšího supermarketu (který je za rohem, teda asi 50 metrů od vchodu, prostě díky bohu za polohu našich úžasných kolejí) koupit si pořádný comfort food do mikrovlnky a k tomu cider. Jen tak jsem se totiž dokázala dostat přes otřesný zážitek. Nejen, že nám měsíc před zkouškou asi třikrát opakovali jakým způsobem máme políčka zatrhávat (scio style) a moodle tohoto předmětu byl neustále spamován různými informacemi týkajícími se této velezkoušky (naštěstí jen 20% známky), ale to co nás čekalo na místě naprosto předčilo mé „očekávání“.

 Ne, že bych se neučila, ale přeci jen – na přednášky jsem chodila a z učebnice šlo jen o asi pět kapitol, takže jsem si je prošla, šla si do obchodu koupit černou propisku (s jinou se tento test psát nedal :D) a vyrazila na zkoušku. Tam jsem si připadala jako bych znovu psala cermatovskou maturitu nebo dělala brněnská TSP. Přesně daný zasedací pořádek, zápisové archy, obrovské hodiny na projektoru, dozor chodící mezi lavicemi v posluchárně a scannující (doslova, nějakým pípátkem) naše karty. Uf. Už jen tohle prostředí pro mě, i přesto, že nejsem tak těžko rozhoditelný člověk (dneska o mě má spoluchyňská kamarádka shodou okolností Slovenka prohlásila, že jsem flegmatik, což mě sice hrubě urazilo, ale v něčem má pravdu :D), bylo prostě moc. Za další -  za hodinu jsme měli napsat test, který čítal odhadem 100 položek (true – false, multiple choice a matching questions) a jen na přečtení některých otázek jsem potřebovala více než minutu. Nakonec ale čas nebyl hlavní nepřítel. I přesto, že předmět není tak těžký, to co bylo v testu bylo hlavně o různých definicích a jejich pochopení a užití, což by samo o sobě nebylo tak strašné, kdyby nešlo o definice a pojmy nepotřebné, zbytečné a z většiny takové ty, které byly v učebnici psány někde pěkně malým písmem pod čarou.

Dojmy z prvního testu sice pivo spravilo, o známku mi zas tak nejde a projdu určitě, ale do pondělí mě čeká esej na docela strašné téma (ale to už je spíš moje chyba, že jsem si ho z těch pěti zadání vybrala). Navíc k tomu píšu esej do psychologie, která je zatím úžasná (teda až na laborky, kde je samá statistika a excel a další nepříjemné programy), ale esej je esej. Navíc ne v rodném jazyce a se spoustou zvláštních kritérií. Takže se po mé krátké blogovací pauze, jdu zase ponořit do psaní (čtěte koukání na seriály a jezení).

My home country

Nemám sklony k tomu být na mou rodnou zemičku příliš pyšná, ale nikdy jsem asi nebyla ten typ neustále kritizující omezenost našeho národa závislého na pravidelném přísunu piva, fotbalu a televizi. O to překvapivější je, jakým způsobem mám teď tendenci na naši zemi vzpomínat a vměšovat slovní spojení jako "in my home country" nebo "in the Czech Republic" do každé druhé věty.

Nejde o to, že by mi to tak chybělo nebo se mi tak neuvěřitelně stýskalo. Asi spíš o to, že mě stále znova a znova fascinují všechny ty drobné detaily, které odlišují mentalitu lidí a zdejší normy a pravidla. Takže se teď stávám jednou z těch přehnaně kritických a zároveň sentimentálních lidí a hodnotím, zapadám do stereotypů, škatulkuju. Třeba se z téhle nemoci ještě dostanu, snad je to jen můj způsob vypořádáváním se s novou zemí.
 Pozitivní je, že nejsem jediná (haha, vidíte? už zase srovnávám). Mezi kamarády mám až překvapivě hodně internationals a my všichni neuvěřitelně často komentujeme a hodnotíme zdejší tradice a věci. Jako způsob recyklace - jeden kontejner na sklo a druhý na všechno ostatní tříděné, nemožnost koupit alkohol v obchodě po desáté (tuším) a nemožnost s ním venku večer vysedávat, potraviny, jídla, suroviny a znovu potraviny (divíme se ještě pořád každý den všemu co se týká jídla - ceny, balení, dostupnosti různých druhů atd.), nechápeme taky neuvěřitelně milé lidi (jak se dokáží na zákazníky usmívat celý den??), srovnáváme počasí, oblečení... A i přes všechno tohle, máme společné také to, jak jednoduché je pro nás se v tomhle skvělém městě cítit jako doma.

First week in Glesga Uni

Mám za sebou první týden školy. Jupí, neztratila jsem se v ani jedné z nadrozměrných budov, už si umím objednat kafe, dokážu se dostat do univerzitní knihovny a  když ztratím kartu studenta, umím si pro ni dojít na studijní.

1. Prožila jsem si prostě první týden opravdového studenta. Nejvíc mě zatím ale překvapily ale dvě věci. Jak je tu pořád sluníčko… (Ne fakt, zmokla jsem za minulý týden jen jednou.)
2. Přednášky mě zatím neuvěřitelně baví (Ano, nejspíš to přejde, ale ráda se nechám unášet tou představou, že jsem konečně našla něco, co mě baví dělat a nevadí mi tomu věnovat čas.)

No a jak se tu zatím žije?

Přednášky jsou, jak už sem psala, fakt skvělé, užívám si je, zatím nenudí a baví mě na ně chodit. Naštěstí mám štěstí na přednášející a i přesto, že se často mění, tak zatím jsem všem rozuměla, některým proto, že jsou tu krátce a ještě se nestihly naučit podivnou glezgaijčtinu a jiní, protože chápou, že spousta jejich studentů jsou neskoti a že by jim jinak nerozuměli mimo pozdravu vůbec nic. (aye!)

Ve škole sice problém rozumět nemám, ale v obchodech je to horší. Všichni sice chápou, že jejich řeč nechápu, ale neumí s tím nic udělat. Navíc v obchodech nejde jen o řeč, ale i to o, že se stále ztrácím v záplavě drobných penízků, které svým tvarem a velikostí naprosto neodpovídají, takže se už těším až mi zde otevřou bankovní účet (banky tady to je na článek samo o sobě) a já se nebudu muset trápit s těmi nesmyslnými drobnými a budu jen s úlevou máchat kartou.

Mimo co nejrychlejší otevření účtu si přeji asi jen to, aby mi současný stav nadšení a objevování nového vydržel co nejdéle, protože jinak se tu ponuré měsíce plné sněhu a prázdné sluníčka nebudou dát vydržet :).

Freshers week

Freshers week je označení pro týden plný akcí připravovaných staršími studenty pro nás, lidi v prvním ročníku. A co jsem v tom svém freshers weeku, který bývá některými studenty považován za nejlepší týden celého studia, zažila já?

No, poté, co jsem musela asi 15 minut před odletem letadlo opustit, abych si ze svého odbaveného zavazadla vyndala pepřový sprej (haha, připadala jsem si trochu jako terorista), poté jela s taxikářem, kterému jsem za 20 minut konverzace rozuměla jen to, ať si své 4 roky studia užiju a pak se v půl dvanácté konečně s obrovskými zavazadly dostala na kolej, kde mě přivítal opilý španěl, který mi nadšeně sděloval, že neumí anglicky, jsem byla trochu vystrašená, co všechno mě ještě čeká.

Nakonec ale uplně zbytečně... :). Následující fotky jsou malým výběrem toho, co jsem v uplynulém týdnu zažila.
Nejvíc mě zatím překvapila asi celá nálada na uni - všichni se snaží, aby si člověk připadal, že zapadá a někam náleží a vedle samotného studia mi už nejméně na třech přednáškách bylo kladeno na srdce, abychom byli co nejvíc aktivní a abychom si vedle vědomostí odnesli i co nejvíce skills.

A ještě jako ochutnávku nálady na uni mám video - https://www.youtube.com/watch?v=QnznH27p0JA, z "slavnostního" uvítání na univerzitě první den freshers weeku. Haha, nedokážu si představit, že by se něco takového dělo u nás - slavnostní projevy (např. i rektora uni Edwarda Snowdena, který byl i online neuvěřitelně charismatický) prokládané skandováním 4 studentských "spolků". Stačí přetočit vlastně asi kamkoliv, například na 24:00).

Čas vydat se na Cestu

"I když o svých budoucích cílech nevěděl ještě zhola nic, přece jen velmi a často až znepokojivě jasně cítil, že se chystá jeho osud, že určitá ochranná doba nevinnosti a klidu je tatam a že v něm všechno čeká napjato a připraveno."


(Hesse, Narcis a Goldmund)

Tahle věta se mi minulé prázdniny při čtení Narcise a Goldmunda nějakým způsobem dostala pod kůži. Byla se mnou celý rok, vyvstávala, probouzela, procitala a připomínala, jak se cítím. Nejednou jsem si na ní vzpomněla. Nějakým zvláštním způsobem mě zasáhla ale už při prvním přečtení. V knize je použita úplně v jiném kontextu, ale to mi nezabránilo abych se na ní tak nějak upnula.

Poslední rok pro mě totiž byl jedním velkým očekáváním. Nebylo to ale o tom, že bych to chtěla mít za sebou, ale spíše jsem si tak nějak po lžičkách vychutnávala šílenství ohledně šatů, stužkováku, maturiťáku, poslednímu zvonění, neexistujícímu tablu, maturitě, maturitnímu večírku... Haha. Docela mě to i bavilo, ale přesně jak píše Hesse, všechno tak nějak čekalo napjato a připraveno a pro mě směřovalo do tohoto bodu.

Dnes je totiž pro mě posledním dnem mých osmi let na gymplu, života opečovávaného dítěte a zítra pro mě začíná další životní fáze. Hm, nejspíš z toho dělám moc velkou vědu. Nepochybně. Ale to neznamená, že by to celé pro mě bylo méně důležité. Nemůžu se dočkat, nebojím se. Teda bojím, bojím se zklamání. Ale doufám... moc, doufám, že to bude stejně tak krásné, jako to bylo doteď.

A proto vzniká i tento blog, jako možnost podělit se o to, co zažívám se svými drahými kamarády, kteří mi budou tak moc chybět! :)

A bude tam to sluníčko?

Ha. Maturita udělaná, se spolužáky důstojně rozloučeno a tři měsíce volna přede mnou. Neuvěřitelné. Ze všech stran slyším jen to, jak jsou té mé nejdelší prázdniny života, jak už nikdy nebudu tak volná a jak si mám užívat. A tak tu sedím a snažím se, fakt se snažím něco dělat, teda vlastně nic nedělat. Vůbec to nejde.

Takže se jen tak převaluju a snažím se nemyslet na to, že za tři měsíce odlétám. 13. září, pokud chcete být přesní. Do té doby potřebuji zařídit ubytování, udělat jazykové zkoušky, nahlásit se pojišťovně, najít tady brigádu, přednajít si brigádu tam... a tímhle má excelová tabulka plná povinností do odletu., která si v paměti počítače nárokuje stále více a více místa, spíše začíná. Takže zatím mi přijde neuvěřitelné, že bych za pár měsíců, které nepochybně tak nějak proplujou kolem mě a ještě stihnu splnit prvních pár položek z mého prázdninového bucket listu, měla začít balit a vyrazit na své zatím největší životní dobrodružství.

Samozřejmě, že se těším. Teda vždycky až ve chvíli, kdy přestanu ignorovat to, že mám jít do země, v kterém se mluví řečí, kterou sem mluvila prozatím jen vzácně (nic proti hodinám angličtiny :D), kde mám navíc v tomhle jazyce něco studovat a žít normální život. Teda né, že by ten život někdy normální byl. Takže to po něm nemůžu chtít asi ani nadále. Ale ano. Je toho tolik, čeho bych se měla bát, že už se jen těším. A popravdě. Nemůžu se dočkat!!!

Přijímací proces na univerzitu v Británii

Přijímací proces není sice vůbec složitý, v některých chvílích jsem ale nevěděla, co dělat. Pro zjednodušení pro ostatní jsem se rozhodla napsat tento článek.

UCAS jako středobod všeho

Stránka www.ucas.com je centrálním portálem pro přihlašování na univerzity ve Velké Británii. Najdete tam nejen sekci přihlašování a vyplňování přihlášky, ale také spoustu videí, návodů, přehledů a doporučení, které se věnují vzdělávání. 

Podávání a vyplňování přihlášky

Když se na této stránce zaregistrujete, dostane se do online prostředí své přihlášky, kde musíte postupně vyplnit všechny sekce.

Education: Vaší zkouškou nejspíše bude maturita, do jednotlivých modulů vpisujete předměty. Jelikož nejspíše známky ještě nemáte, pole se nechávají prázdná. Predicted grades můžete zmínit ve svém PS nebo do něj alespoň napsat, že u nás predicted grades nejsou, ale že máte takové a takové výsledky.

Statement: O PS jsem se zmiňovala v samostatném článku. Jedná se o osej, ve které popisujete, proč chcete studovat svůj vyvolený obor a proč jste tím nejúžasnějším kandidátem :D.

Reference: Budete potřebovat od některého ze svých učitelů získat doporučení. Většinou by asi mělo jít o učitele angličtiny, protože přeci jen, kdo jiný na škole umí tak dobře, aby vám mohl napsat vzletný doporučující dopis :D. (Samozřejmě, že asi mnohé podceňuji :D.)

Vyplňování přihlášky opravdu nebylo nijak náročné, jelikož se navíc vyplněním jednoho formuláře hlásíte na všechny vaše možnosti (maximálně 5) najednou, přijde mi tento proces jednodušší než v ČR.